Manin čtenářský deník

Alois Mikulka

Cesta do podsvětí

Dne 27. 12. t. r. jsme šli s přítelem M. K. po ulici a potkali jsme slušně obléknutého, plešatého, na první pohled distinguovaného muže. Když nás míjel, povšiml jsem si jeho lehce vyšikmených asiatských očí, jež se do mne posměšně zavrtly a tu mě něco napadlo. Otočil jsem se, několika ráznými kroky muže dostihl a dopadnuv ho za límec, pravím: "A hele! Nebožtík Jan Novák! My se už neznáme? Loni jsme vám byli na pohřbu!" Dotyčný zbledl a vyjekl, že si ho s někým pleteme, že on je Andy Burger z Bratislavy, hudební skladatel, syn evangelického pastora tamtéž. Začal se nám vší silou vysmekávat a tak jsme mu museli zkroutit ruku, načež mu můj přítel vytáhl náprsní tašku, ve které měl 365 korun a legitimaci na jméno Andy Burger, hudební skladatel. Nenechali jsme se tím zmýlit a já mu řekl zblízka do tváře: "Jene Nováku! I podle hlasu tě neomylně poznávám! Seděli jsme na jisté soukromé seanci vedle sebe, a zřetelně si pamatuji, jak jsi se tam třikrát proměnil v perského kocoura!" Protože začal řvát a kopat, vestrčili jsme ho do blízkého průjezdu, kde jsme ho přitiskli ve sklepě na mandl a dále mu dokazovali kdo je, leč on zatvrzele trval na tom, že je Andy Burger z Bratislavy, hudební skladatel. Tak jsme mu byli nuceni dát pár přes hubu, ale teprve, až jsme mu začali protahovat mandlem jeho pěstěné ručičky klavíristy, začal skučet a přiznal, že je opravdu Jan Novák, Francouzská 90, a že opravdu zemřel před rokem, a že je teď upírem, a že máme opravdu náramné štěstí, že jsme tak cejtit česnekem, neb by nás roztrhal nelidskou silou na cucky! Svázali jsme ho tedy prádelní šňůrou do koze1ce, dali mu roubík a šli jsme se podívat po nějakém zaostřeném osykovém kůlu, kterým jsme hodlali upíra zprovodit ze světa a ulevit tak jeho prokletím stíhané duši. Bohužel, osykový kůl jsme nenašli, ale našli jsme v jednom kontejneru na ulici lyžařskou hůlku. Když jsme však přišli do onoho sklepa, odhodláni potupnou exekuci vykonat, zjistili jsme, že upír J. N. je pryč a na zemi ležela roztrhaná prádelní šňůra. Vrátili jsme se tedy zasmušile do hospody "U Očků", odkud jsme původně vyšli a mlčky, neodpovídajíce na dotěrné otázky rozverných kumpánů, jsme popíjeli rum až do chvíle, kdy jsme byli zadrženi.

Napsal uživatel tap dne Út, 12.07.2005 - 09:45

Comments

Tak tuhle recenzi jsem našel na internetu: <i>Nevíme o čem kniha je, protože se jí nikdo neodvážil přečíst. Každopádně je uvnitř 28 krátkých povídek.</i><br>Četl to teda někdo celé? Já mám taky trochu strach.

Upiry, jak znamo, jest nejlepe indikovati v okoli zrcadelkem, nebot tito, jak znamo, nedavaji obraz. Je vsak dobre nebyti pri tomto vysetrovani pod obraz sami, jezto by nas nas neznamy obraz ve sklicku mohl snadno zmast a upir pak v klidu pokousat.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.