Když napadnul sněh...

Není tomu tak dávno, co sem si tu podumával nad věcma kolem sebe. Zaznamenávám jisté drobné posuny a těžko vylíčitelné jsou běžné události všedního dne. Ale zkusit sa to mosí.

Přemýšlím nad tím, jestli tato zima, i když je zima, ale není sněh, i když ho trochu napadlo, ale abysme se moc neradovali, tak promptně i napršelo, je tou zimou, jak říkávají naše babičky: „Jó, já když byla mladá, to byly zimy...“ Až si dycky říkám, že musím být potomek kulaků vysídlených na Sibiř a ještě k tomu lehce šlehnutý inuitskými Eskymáky a ne Moravský Slovák z dědiny z nížiny z pod úpatí Chřibů a posledních výběžků Bílých Karpat. Zřejmě problematika zim a jejích kvalit nemá pro běžného smrtelníka řešení, protože co my možem vědět, když nevíja ani v staroslavném Karolinu? Tož sa nechám překvapit a jen sa uščuřuju nad debatama o teplení, vyšinutí zeměosy a podobnýma cancama. Přikyvuju babičce a těším se na to, jak budu oblbovat příští generace...

Dneska sem ve Slovácké kantýně potkal celníky flirtující s tou mladou kuchařkou. Roztomilé. Několika návrhy, netušíc že je slyším, se pokoušeli proclít to její zboží. Tož ba, proč ne, ale vzhledem k tomu, že se dneska poprvé polévka nedala žrat, přesněji řečeno, mě nechutnala a ředitel, sem si později překvapeně všimnul, dával najevo své znechucení tak, že do ní házel kosti z kuřata, tož dávám osazenstvu Slovácké kantýny černý puntík a podmínečně odkládám založení fanklubu o týden. Tak ste to měly holky pěkně rozjeté...

Ve smrkoch v areálu školy sídlí sovy. Je to hezké, symbolické a sledování hodné. Otázka je, kdo je můdřejší. Estli ty sovy či učitelský sbor. Občas su těžce na pochybách a pak, sám se sebou nemám nejlepší zkušenosti. Pokouším se nepromítat na ty děcka moje nálady a nepřenášat na ně, co do vyučování nepatří, taky se to pokouším nepřenášat na přítelkyni a na kamarády. Otázkou je, co s tím vlastně dělat? Každé ráno se pokouším vstávat s úsměvem a říct si, nový den, důvod k pousmání. Zatím to jde. Přesto sem došel k závěru, že neděle by měla být vyhrazena opravdu odpočinku a rozjímání. Zřejmě ten Pán Boh fakt nebyl blbec. Nesrovnávám se v kostele, ale minulý výlet na vrchol Javořiny s Birrellem v batohu nebyl vůbec marný. Vřele doporučuju všem workoholikům, obzvláště, jsou-li alkoholiky k tomu.

Když sem zmínil tu školu, nejde nevzpomenout totok. Dva žáci soustavně vyrušují a dělají lidově řečeno bordel. Tož když sem se jich optal, co dělají, odpověděli mě s klidnou a vážnou tváří: „My prosím vyrušujeme a děláme bordel.“ Co se na to dá proboha rozumného odpovědět? Pomalu začínám věřit všem těm hereckým historkám z natáčení, že se asi doopravdy staly. Zřejmě ty učitelské nebudou o ničem jiném. Ještě, že učím tak málo. Nerad bych se přistihnul v hospodě při tom, jak se celý večer pokouším bavit kamarády historkama z vyučování. To si dám radši eště jednoho panáka. Neboť když říkal přítel Vaďura, že nemá cenu se veřejně bavit o tom, jaké je to být otcem, tak zřejmě ani nemá cenu veřejně popisovat historky nejen z natáčení, ale i z vyučování. Všetrojí mě přijde vrcholně trapné a málokdy komické. Pročež výsledky ultrazvuku a vše kolem malého Hampejzátka proberem u piva a jsem ochoten zaplatit každému jeden rum.

Napsal uživatel Hampejz dne Po, 24.01.2005 - 09:45

Comments

To chce asi fakt ty hory. Já su čerstvě dojetý z Fatry a připadám si jak znovuzrozený. Jak nám bude po Tatře, těžko hádat. Ale už se moc těším. A ultrazvuk? Nemůžu se dočkat, až ho uslyším!!!

S úctou a obdivem vzhlížívám vždy k sově. Mocnému raptorovi, který je tichý, že ho ani myši neuslyší. V tmavých hodinách noci pak pochytá nejednoho učitele, nejednoho žáka... Přijde mi super, že tam ty sovy máš!

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.