Jak se ze mě nestal hooligan

S Hampejzem se máme rádi. Je to milý kluk, který se chlastu neštítí, vkus na holky má znamenitý a ještě dokáže být vtipný. Proto mi léta zůstávalo záhadou, jak mohl propadnout něčemu tak nízkému, jako je pořvávání na fotbale.

Marně jsem se ho snažil obrátit na správnou cestu a vysvětlit něco o primitivních pudech, komerčních tazích, korupci. Hampejz věděl své. Je to ultras. Dokonce mi jednou řekl, že nemám zatracovat to, co neznám a ať s ním jdu v pondělí na zápas. Okamžitě jsem odmítl, neboť mám fóbii z davů a už vůbec se mi nechtělo hlavičkovat dlažební kostky. Ale Hampi byl trpělivý. Vysvětlil mi, že je pondělí, přijde málo lidí, hrajou Teplice a Synoťáci se sami mezi sebou mlátit nebudou. To jsem připustil a jakožto zdatný alibista jsem si pro sebe řekl, že nepřítele je potřeba nejdřív poznat a kdyby vůbec nic, beru si foťák a zahraju si na reportéra. Tak jsem nakonec přikývnul.

Dula
Doma po práci na mne rychle dolehla nervozita. Neustále jsem přecházel z obýváku na toaletu a naopak. Nakonec jsem vzal pleskačku slivovice a vyrazil na autobus o něco dřív. Zoufalství gradovalo. Vytáhnul jsem mobil a zavolal Dulovi, ať jde se mnou, že jako bude sranda, snažil jsem se najít spřízněného člověka. Vysmál se mi. Autobus byl plný a všichni se bavili tipováním výsledků. Jenom řidič se šklebil a zatáčky řezal šíleně rychle. Dnes nemůže na fotbal.

Tipsport
Rozhodl jsem se pro mimikry. Věděl jsem že splynout s davem je šance na přežití. Mé první kroky tedy směřovaly do kanceláře Tipsport. Vymyslel jsem geniální kombinaci, která zaručovala celkem slušný peníz. Stačilo jenom, aby Teplice vyhrály první poločas a Synot celý zápas. Slečna byla sympatická a mně se přestávalo navalovat od žaludku.
Pověstný klid před bouří okamžitě přerušil jeden z tipujících. Vrazil do mě se slovy „Uhni!“, vyběhl na ulici, kde zařval „Synóóóót!!!“ a zase se v klidu vrátil. Rozklepala se mi kolena, avšak nikoho jiného toto podivné chování neznepokojilo. Co víc, jeho kolega, který doposud jenom tajně okukoval personál, byl tímto natolik povzbuzen, že se odhodlal také k činu. Přistoupil blíže ke slečně za pultíkem a pronikavě pisklavým hlasem se jí začal dvořit: „He-já he-já hejá Synot!“. Slečna se usmála, všechno bylo v pořádku.

První gól
U stadiónu jsem zjistil, že si nedokážu koupit lístek. Vrazil jsem prachy Hampejzovi a stoupl si opodál. Hučelo mi v hlavě a všechno jsem viděl jako při stroboskopu. Asi budu vážně magor. Nevím, jak jsem se tam dostal, ale probral jsem se až ve frontě na pivo. To jsem s vděčností přijal a na oplátku vytáhnul pleskačku. Sedli jsme si a zápas mohl začít.
Ještě jsem ani nestačil tasit foťák, když padl prví gól. Navíc bodovaly Teplice, což se mi hodilo do tipu, takže jsem vyskočil s rukama nad hlavou. Ještě ve vzduchu jsem si ale uvědomil, kde sedím a situaci jsem zachránil hlasitým zařváním: „No tohle!“. Rozhlédl jsem se kolem, jestli z toho průseru vyváznu a překvapilo mě, že jsou všichni úplně klidní. Byl to ofsajd, každý to věděl.

Hajzle
Věnoval jsem ze zrovna nastavování citlivosti snímače u foťáku, když celý stadión zahřměl: „HAJZLE!“. A pak periodicky znova: „HAJZLE! HAJZLE!“… donekonečna. S pocitem vetřelce s duší pankáče jsem si to vzal okamžitě osobně a intuitivně se schoulil hledaje očima kudy ven. Pak mi cvaklo, že to bude nejspíš na sudího a trochu jsem se zastyděl. Ještě, že to nikdo neví.

Klobáska
Konečně poločas! Navštívili jsme Matýska v kotli. Hampejz se zeptal, jestli bychom nestrávili druhou půlku s ním, ale to jsem nekompromisně odmítl. Tak se šlo na pivo a na klobásku. Teď jsem si připadal jako na fesťáku. Ve frontě na záchod jsem se konečně dověděl, že hajzl byl ten sudí, co vyloučil našeho hráče a že si je mám přepočítat, naši hrají jenom v deseti. Uznal jsem, že to fakt nasere. Klobásky tam mají opravdu výborné.

Sebelítost
Zeptal jsem se Hampíka, jestli si všimnul, že fenoménem našeho regionu je neustále hledat, kde nám kdo ublížil a pak svorně nadávat. Nejlepším příkladem že je zdejší averze vůči pražákům, které leckdy obviňujeme i z toho, co nemohli nikdy způsobit. Proč raději nejdeme do sebe a neukážeme všem, co v nás je? Jak by se mu líbilo, kdyby místo „Hajzle!“ volal dav: „My je porazíme i bez něj!“. Odpověděl mi, že to by nekřičeli ani na Letné a mimochodem pražáci jsou pěkné kurvy, které nám jenom hází klacky pod nohy.

Černá svině
Jeden hráč za Teplice mi byl sympatický.Měl dlouhé dredy a byl to černoch. Hrál v útoku a byl tím pádem i fotogenický. Jednou si to mazal na branku, já aparát nachystaný, že konečně vyfotím gól, když tu se vyřítil obránce, vzájemně se srazili, škaredě spadli a rozhodčí přerušil hru a vytáhl kartu. V tu chvíli Hampík zahalekal: „Černá svině!“ a kupodivu to po něm začal opakovat celý stadion. Hrozně mě to rozčílilo a oznámil jsem, že jdu domů a že nehodlám sedět uprostřed davu rasistů. Podíval se na mě zkoumavě, jestli to myslím vážně a s rozmyslem mi začal vysvětlovat, že tím byl míněn rozhodčí. Doufám, že to pochopil i ten rastafan.

Konec zápasu
Utkání skončilo nerozhodně 0:0. Byl jsem trochu zklamán, že nezbohatnu na sázkové kanceláři. Můj smutek ještě prohloubil Hampejz, na kterého naplno dolehl pocit křivdy a odsekl mi, že příště se ho mám zeptat, než si vsadím a že to věděl. Opatrně jsem teda pronesl, že aspoň on na remíze vydělal. Nevydělal. Srdce Synoťáka mu nedovolilo sázet vychytrale. Jeho tip byl, je a bude vždycky na vítězství jeho milovaného týmu.
V náhlém návalu soucitu jsem tu teda nabídl, že s ním půjdu ještě jednou, až se bude hrát něco, co by se dalo fotit. Očekával jsem nadšení z nově získaného příznivce, ale namísto toho se rozčilil a vykřikl, že tohle je liga a nic jiného bych nevyfotil ani v Anglii. Pak se uklidnil a domluvili jsme se na Slávii.

Hospoda
Na Krčku bylo neveselo. Nechápal jsem, jak se Hampík mohl tak rychle přeorientovat a furt čumět na hokej. Naštěstí zavolali Jara s Michalem a šlo se na Zep. Tam se aspoň pilo. Řekl jsem si, že ten den dotáhnu až do konce, dal jsem si ruma a šel si rozměnit kilo do automatu.
SYNOT!

Napsal uživatel zvl dne Út, 22.03.2005 - 10:00

Comments

na to, ze to byl jeden z nejstrasnejsich zapasu co se kvality fotbalu a sudiho tyce, tos napsal moc hezky. Sejdeme se na Slavii, zavcas dam vedet, at se muzes pripravit

To byl hezký článek, ja se móooc bavila, i poté na tom Zepu. Viktore děkuju za rozšíření obzorů.

Fakt pěkné počtení. A mimochodem, jsem rád, že jsem na ten fotbal nešel:-)

Nevadí, na Slávii to napravíš. To už budeme skandovat a možná se i poperem :-))))

Dobrý článek, už vím proč taky nechodím na fotbal. Jo a na tom Zeppelinovi jsem snad poprvé v životě nechal nedopité pivo :-)

Ty taky? Já sem se s tebou chtěl rozloučit, ale hnán okolnostma jsem musel vyběhnout před hospodu a potom i na na zastávku. Byl to divný mejdan .... ale dobrý!

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.