Ivošova jednica

Můj milovaný cyklodeníčku, ani sem netušil, že tě budu psát hned na druhý den po výletu s Dulou. Děje se toho teď nejak moc a rychle za sebou. Třeba včera. Byl jsem si u Ivoša vyladit jednicu (druhé kolo nemám, ale my cyklisti to tak říkáme)

No tak jsem sbalil Peťana Veselého a jeli jsme do Kudlovic. Ještě předtím teda musím přiznat, že jsem netrefil ze Staráku do Zlechova a dojel jsem zase do Staráku, což mě dost nasralo. Takže příště odbočit na polňačku, ZVole!

Žízeň nás přemohla až v Jalubí, tam mají pěknou hospůdku s Plzničkou. Ruším svůj názor na Jalubí a psa jsem tam taky viděl. Až na ten kopec je to malebná díra.

Celou cestu jsem Peťanovi vysvětloval, že pojedeme extrémně pomalu, protože mám v sobotu závod a nemůžu si namáhat nohy. Proto i do toho krpálu nad Kudlovicama jsem se držel a nezkoušel kolikátkou ho vyjedu. Najednou jsem v protislunci na horizontu spatřil malou postavu na horském kole provokativně házející bokama ze strany na stranu. IVOŠ!!!

Zapomněl jsem na chudáka Peťáka a vystartoval. Následovala zběsilá honička po polňačkách ve zhruba 50 km/h rychlosti a nikdo se tentokrát nezabil.

Na dvorku jsem obdivně prohlížel jeho vypůjčené horské kolo, na kterém pojede ten Juváč. Ivoš nám vysvětloval, jak si včera poprvé v životě zajezdil na horáku, že hledal, kde to má mantinely a že je našel, ukazoval svá mnohá zranění a slastně popíjel pivo. I my jsme popíjeli pivo.

Konečně se pustil do mého milovaného kolečka, takže po 1000 ujetých kilometrech se špatnýma brzdama to zas flokuje, přehazovačka přehazuje i dolů a osmica je nepatrná. Akorát mám prej v prdeli hlavové složení, ale to nevím co je, tak to mě zas tak moc netrápí. Dále mi věnoval terénní galusky značky TuFo, které mají výbornou adhezi při mínus deseti stupních a poradil mi, že když si tolik neutáhnu boty, nebude mi odumírat noha. To byla rada k nezaplacení. Od té doby mě jízda na kole nebolí.

Kolo bylo hotové a bylo ho potřeba projet. Ivoš má novou jednicu a taky by se projel. Ale kam? Do Kudlovic? Málo. Do Jalubí? Tam už jsme byli. Peťan prohlásil, že musí domů, protože jako jediný z nás není slaměný a ať ho doprovodíme do Staráku. Dnes ráno mi psal, že vroucně děkoval své ženě, že se na něj nevykašlala a nikam neodjela.

Dojeli jsme na Kaču. Ivoš se podivil, co vlastně dělá v Hradišti, když je devět a to většinou už spí. On totiž vstává 4:30. Nabídl jsem mu, že dáme jedno a pojedem dom. Hrdinsky odmítl. Lipan seděl s Tomem Foretem na Moravě a lákali nás k sobě. Podlehli jsme.

O čem jiném bychom se u piva měli bavit, když ne o marathonech a cyklomarathonech…. čas rychle plynul. Pěkná byla scéna,když Lipan prohlásil, že zaplatil a do té doby mlčící Tom řekl: „Ttttak ttto tttii dllllužim šest piv.“ Lipana bolel zub a schylovalo se k nejhoršímu. Místo, abysme odjeli domů, přemístili jsme se do BlueBaru. A tam to nemohlo už dopadnout vůbec žádným způsobem dobře. Ivoš odjížděl o čtvrt na jednu, Tom nevím, asi dřív a my s Lipákem v jednu ještě na benzínku pro bagetku a kofču a tradá dom.

Celková bilance: 65 km, 1900 kcal, piv nepočítaně

Napsal uživatel zvl dne Čt, 15.06.2006 - 11:49

Comments

Bylo to hezké zakončení svátečního dne, kdy mi obratný chirurg vyškubal osmičku v pravo dole. Ten zub mám u sebe a straším jím děti. Vaďura jel cestou z Blue na Aral velmi pomalu (asi jako traktor), tedy jsem se stále ohlížel, až jsem nakonec spadl. Byl to zbytečný pád. Navíc jsem ztratil zámek. Dnes ráno jsem zámek našel. Byl na úplně jiném místě, než jsem si pamatoval onen pád. Asi přes noc obživl a posunoval se. To je ale normální. Normální není zahazovat v lese odpadky a nechávat po sobě všemožný bordel!!!

No jo, Vaďura měl velké problémy se zacvaknutím tretry do šlapátka, stejně se divím, že sem si s tím ještě nerozbil hubu.

Vaďura je tak dobrý kamarád ,že s ním vždy strácím pojem o čase.Ztratil jsem ho u piva,nenašel jsem ho bohužel ráno(jako Lipan zámek)při vstávání.Dojel jsem o hoďku pozděj.Nenašel jsem ho ani v práci,byl jsem tak vytížený,že najednou byl fajront.Až když jsem si konečně na tři hoďky zdříml,zjistil jsem že s Vaďurou nestrácím poijem o čase ,ale rozum.

Je to skutečně veliký oříšek, ten Zdeněk Vaďura. Ne nadarmo se kolega Hampala rozhodl uklidit ho radši do pekla. Sice jen na oko, ale přece. Mám totiž ještě živě v paměti, že na oficiální rodičovské schůzce v leteckém baru v Kunovicích sabotoval projekt nevypitím jediného piva (dal jsem nejmíň tři!), zato si hrál na pískovišti, stahoval Maříka na bruslení a přivolával déšť. Řešení je prosté: kocour není doma, myši mají pré. Manželka studuje v Železných horách, z přítele Vaďury se stává stoletá povodeň. Smete vše. Ivošu, buď rád, že ses aspoň probudil doma. Ne každý mívá takové štěstí!

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.