Fáfa, Fáfa jede

Jednou se Fáfa procitl na hřebenu vysokých hor. Měl na sobě jen slipy skrz které táhl ledový severák / bylo tak 10.ledna/ a zpíval o Fáfovu fujaru píseň o polární záři.

Všude bylo plno sněhu, což je vlastně zmrzlá voda v oktaedrických krystalech. Fáfovi byla čím dál větší zima, jelikož bylo –30 stupňů pana Celsia, při této teplotě hrozí zmrznutí krve, tak pak popraská tepno-žilní systém a je konec. Fáfa čekal na Myšlenku, doufajíce, že mu poradí co má dělat. Myšlenka měla zrovna dovolenou. Byla to řádná dovolená dle zákoníku práce z roku 1964. Fáfa začal následkem nízké temperatury zmrzat v monolitický blok nepodobný soše člověka. Napřed to bylo velmi nepříjemné, protože mu málem upadla fujara s níž si tak rád hrával, jenže pak se počly dostavovat drogově-omamné stavy.

Fáfa seděl v kuchyni, holil si obočí a degustoval pomazánky. První pomazánka zvaná Bažantí trus byla dobrá. Druhá pomazánka zvaná Vracíme co jste nám dali / nosnou složkou byl tuk z lyposukce ženských prdelí/ byla výtečná. Třetí pomazánka zvaná Nejasný původ / byla trochu cítit po rošfórku/ , představovala tu nejúžasnější manu na světě

Fáfa se těch dobrot nemohl dožrat, byl jako neskrmná housenka Bource morušového. Nakonec se přejedl tak, že praskl a rozpadl se na volné radikály. Na ty se navázala voda. Fáfa pršel. Zavlažil neúrodnou poušť Saharskou. Všude rostly brambory. Černoši si přecpali břicha a popraskali také. Fáfa tak vyhubil celou Afriku, čímž zbavil svět jednoho velkého problému. Za to dostal cca 32 vyznamenání od různých velmocí a humanitárních organizací včetně OSN / sám Klofi Onan se připjal na jeho hruď/. Fáfa se hrozně naparoval Pýchou. Pýcha nakonec Fáfovi vzedmula prsa tak, že znovu praskl……….

Koncem dubna se oteplilo. Fáfa rozmrzl. Natáhl si slipy a vydal se domů.

A jaké z toho plyne poučení? 
Lepší chodit v dešti, než na cvičišti v Pešti anóbržt lepší děfka z Hulína, než-li uhlí z Kolína či manželka z Budína či Berlína, chycená na mrtvolu z Dunaje či Rýna.

Napsal uživatel xxw dne Po, 24.05.2004 - 14:18

Comments

Hezký příběh s dobrým koncem, tak jak to má být. (Nemůžu už napsat víc, i tak se neopatrně překonávám. V hlavě mám totiž hlemýždě, čaj, cizí bílý kapesník, past na myši, myš a dopravní značku. Kdeco ano, ledacos se dá. Proč tam ale musím navíc mít i tu značku?!!)

To bude kategorický imperativ. Hlemýžděm slyšíš, myš je lenka, past na myši svědomí. A cizí kapesník? Co já vím?

Autor mi připadá jako takový roztomilý blázínek. Ráda bych jej poznala blíže. Ještě by to chtělo fotku, prosím.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.