Epitaf

Groouuughhhhhhhtřm!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Dzcsss... Dzsrcssss! Třssss... Dzrsssc.... Trřrřrřszcccssssssssssss................. Trm, drm, durrrrrmmmm, durrrmmmmmmm! „Dobrý, držíto, můžem jet dál.“ „Ok, jedem“

Ono hlučně hlasité Groouuughhhhhhhtřm!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! nebylo nic jiného než pověstně vyhlášený a široko daleko od Špilasu po Myjavu známý zvuk zavírajícího se litinového poklopu víka kanálu, jež sloužil jako originální vchod do Baru U Krachující letecké společnosti.

Jenomže tentokrát to hlasité Groouuughhhhhhhtřm!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! znělo malinko jinak. Tesklivěji, naléhavěji, s jistou dávkou patetického „Sbohem“, které ale neznamená „Sbohem“, ale úplně přesný opak, znamená zoufalé „Nééééé, já nikam nechci, nikam nepůjdu, nechte mě tady s váma..... Mě je tady dobře, škyt, vzlyk.“ Ani uroněná slzička, ani potoky slz, ani řev a pláč, ani hysterie, nic nepomože, prostě se zavřou vrata, šlus, konec, sbohem a šáteček, adijé, choď do piči...

Tentokrát to nezaměnitelné Groouuughhhhhhhtřm!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! bylo definitivně naposledy. Litinové víko se zavřelo a tu definitivu zpečetily zaměstnanci Obnovy města, v němž Bar U krachující letecké společnosti sídlil, tím, uším štamgastů a barovým povalečům bolestným, Dzcsss... Dzsrcssss! Třssss... Dzrsssc.... Trřrřrřszcccssssssssssss................. Trm, drm, durrrrrmmmm, durrrmmmmmmm!, což nebylo nic jiného než zvuk svářečky zaměstnanců Obnovy toho města, jež vchod do baru zavařili a pak na něj kladivem poklepali, jestli pořádně drží...

Bylo 10:37:23,596 času toho města, když to Groouuughhhhhhhtřm!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! zaznělo naposledy. Zasvěcení, když jej zaslechli, zůstali na chvilinku stát, žluťoučký Ćíňan pan Li zamáčknul slzu a zahradní architekt Kö se přestal na minutku debilně tlemit, zatáhl slint z brady zpět do úst a nasál vzduch, aby si lépe do budoucna zapamatoval tuto chvíli. Byl konec Baru U krachující letecké společnosti, byl konec šestirukého Tečáka, některým se zhroutil svět.

Bylo to s Tebou krásné, Baře U krachující letecké společnosti, nám však nezbývá než se zeptat: „A co bude dál?“

Napsal uživatel Hampejz dne Út, 23.08.2005 - 23:59

Comments

Neboj, slunce vychází každý den, ikdyž občas není vidět.

Zepp býval hezké místo. A kdo tam navíc býval hodný, dostal občas i chlebíček nebo očko. Je to škoda, že už není. Dvakrát škoda pak kvůli tomu jaký že chamradný podnik na jeho místo nastoupil. Kdyby jim tam aspoň všichni ti psi zůstali!

Zrovna nedávno jsem slyšel povídání o posledním večírku. Pařba prý jela do druhého dne, protější sportovní potřeby měly oblité výlohy a prodavačky zavolaly policajty. Na závěr zazněla píseň Stairway to Heaven, všichni v pozoru a mlčky naslouchali. Usedavý pláč propukl až po zaznění posledních tónů. Je zajímavé jak to má celé včetně Hampejzova článku takový Steinbeckovsky sentimentální nádech. Zeppelin je živoucí legenda. Tečák - přírodní božstvo.

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.