Jak sem čekal na autobus...

... začetl se a co mě z toho tak napadá.

Tuhle jsem musel z práce k domovu veřejnou dopravou a čekal jsem ve vlakonádražní čekárně na bus, v Brodě už to tak prostě chodí. Měl jsem v plánu čekat ještě dlouhou chvíli a ta chvíle začínala být ještě delší. No a protože jsem jaksi zapomenul, že pojedu busem, neměl jsem u sebe ani dost peněz, respektive jen tak málo, aby to tak tak vyšlo na ten autobus a lístek na trolej ve Zlíně. V bříšku mě kručelo a slintal jsem nad bagetami, jež by bylo kde brát, ale nebylo čím platit. Obejdové a existence se předháněli v nákupu lahváčů a kafe a čokolády z automatu i ze stánku, přál jsem jim to, leč oděn v kravatě a saku, necítil jsem se hoden paktovat se s nimi. Tož co dělat?

Spásu sem nalezl v pestrobarevném plátku s informačním zpravodajstvím zlínského kraje. Čtivo to bylo natolik výživné, že jsem si je nechal k dočtení ještě na druhý den cestou z práce, to již pohodlně zabořen na zadním sedadle automobilu. Zaujal mne jeden článek. Zaujal mne natolik, že ještě teď nad jeho souvislostma všelijak špekuluju.

Jako milovník zimy, s gustem a dychtivostí jsem se začetl do článku o kalamitě sněhové, kdy stromy popadaly a proud elektrický ne a ne se dostat ke spotřebičům a jejich majitelům, jež snad byli lačni platit účty za mražáky a jiné věci, neboť si strašně stěžovali, že se jim kazí maso v nich obsažené. Valachy už dávno nejsou krajem chudým, lid tamní má zvěře lesní i domácí, ne-li ciziokrajné dosti (na konci Velkých Karlovic chová kdosi kury obrovské, pštrosy či co!), leč nevěřil jsem doposud, že již obžerství a zbohatlost udusila v tom lidu jejich přirozený zdravý selský rozum a proč nedali to masisko ven, na mráz, kameny nepřikryli, báli-li se medvědů a jiných šelem, či proč z těch pečínek nezrobili si večírek...

Vzpomněl jsem si se slzou v oku, že na horských chatách jsme dycky do igelitu věci dali a z okna vystrčili, neznaje lepší lednice, obzvlášť, když v těch chatách neznali elektrického proudu. Zdály se mi stesky těch lidí v jejich citacích tuze směšné, když si na výpadek proudu stěžovali argementujíce zeleným masem. Jinak proti nim nic.

No úplně mě dostalo vyjádření kravky nebeské, toho času a stále snad ještě, tiskové mluvčí Severomoravské energetiky, té firmy, co ten sníh snad podle některých z Němec nakoupila a zde zhovadile rozhazovala, když už zima není prý co bývala. Nevím, nemohu soudit, jsa stále ještě tělem mladý, duchem svěží. Ale vyjádření té severomoravské energomluvčí, že firma nemíní zvyšovat počty havarijních a údržbových čet, že budoucnost je spatřována v call centrech a správce přes internet, to mě pobavilo, udivilo, nadchlo, rozesmálo. Jenže oni myslí vážně! A já su pěkný blb, když žiju a nevím, jak pod masou sněhu popadané dráty do richtiku přes call centrum dáti a jak poruchu v elektrické síti přes internet opraviti, to mě hlava opravdu nebere.

I přeju slečně, paní?, šťastný a dlouhý život a snad celé firmě, Pán Bůh s vama, nebo estli to myslíja tak vážně, jak to říkají do tisku, tak aj s nama. Elektriky si do budoucna neužijem. Vyvozuju z toho rozličné rozčilené i uklidňující závěry.

 

  1. Blbost kvete zimě navzdory.
  2. Oslnění moderními technologiemi nás připravuje o zdravý rozum.
  3. Musím tady v tom centru na celoživotní učení dospěláků vymyslit kurzy, semináře a workšopy v duchu zdravého selského rozumu s výukovými tématy: „Jak navařit na ohni“, „Dojení kozy Lízinky bez automatické dojičky“, „Přežití na kotárech v nouzi, aneb nejde-li proud, strč maso do sněhu“, „Když neteče voda, tož sa neumyješ“ a podobné.

 

Nejhorší pro rozvoj státu nejsou blbé firmy, ty zkrachujou, ani krávy na pozicích tiskových mluvčí, ty se mohou jít koneckonců dycky pást, ale nevzdělaný lid obecný, na staré zvyky a praktiky zapomínající. Avšak, bude to umět někdo učit?

Napsal uživatel Hampejz dne St, 18.01.2006 - 15:23

Comments

Vidiš vidiš, Hampejzu. Je znát, že se plácáš na pomezí starého a nového světa. Já mám doma plnou šopu instantních pokrmů a noutbůka a mobilní telefon. Ještě 4 hodiny po výpadku proudu si budu chatovat s tou roztomilou energickou mluvčí a k tomu přikusovat müsli tyčinku. Když do nové doby, tak kompletně!

Michal to vidí správně. Není jediný, ale většina buď to vidí opačně nebo vůbec. (Což je totéž.) Ludvík Vaculík by z něj měl radost. My všeci máme radost. Díky za článek, který má smysl a je pro dobro věci!

Přidat komentář

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Web page addresses and email addresses turn into links automatically.